Svět pod lupou

Lemur, vari, ksukol, maki – všichni tito fascinující tvorové patří mezi primáty, ale ne mezi opice. Možná vás to překvapí, podobně jako fakt, že ani gorily vlastně nejsou opice, ale lidoopi. Ale o tom zase někdy příště.  Dnes se podíváme na jeden z klíčových rozdílů mezi opicemi a poloopicemi. Pokud se někdy zapletete do debaty o tom, proč lemur není opice, pravděpodobně narazíte na pojem rhinarium. Zní to sice jako kouzelnické zaklínadlo, ale ve skutečnosti jde o důležitou anatomickou zvláštnost. A věřte mi, jakmile budete vědět, co to je, okamžitě získáte body navíc za odborné znalosti! Takže...co je to rhinarium? Jednoduše řečeno – je to vlhký čenich spojený s horním rtem. Možná vám teď na mysl vyskočil obraz psa, protože přesně takový nos mají i naši čtyřnozí přátelé. A ano, psi mají rhinarium! Ale nejen oni – tento znak najdeme i u mnoha dalších savců, včetně právě poloopic.  K čemu rhinarium slouží? Rhinarium není jen obyčejně mokrý čumák. Je to specializovaný orgán pokr...

Sloni, gorily, orangutani, hrabáči a mnoho dalších savců sdílí jednu společnou vlastnost – obvykle rodí pouze jedno mládě. Dvojčata jsou spíše výjimkou. To platí pro většinu savců, ale co teprve čtyřčata? Tato biologická zvláštnost se vyskytuje u určitých druhů pásovců, konkrétně v rodu Dasypus . I když se nejedná o stoprocentně pravidelný jev, čtyřčata se u nich rodí neobyčejně často. Tento proces se nazývá monozygotní polyembryonie. Co je to monozygotní polyembryonie? Než se ponoříme do detailů, stojí za zmínku, že nemusí nutně jít pouze o čtyřčata – podle druhu se může vyvinout 2 až 12 identických embryí. Monozygotní znamená, že všechna mláďata pocházejí z jediné zygoty – tedy buňky, která vznikla spojením spermie a vajíčka. Polyembryonie zase označuje proces, kdy se tato jediná zygota rozdělí na několik samostatných embryí. Výsledkem jsou geneticky identická mláďata, která jsou vždy stejného pohlaví. Jak častá je polyembryonie v přírodě? Polyembryonie se vyskytuje v různých živočiš...

Konvergentní evoluce je naprosto úžasná věc. Na světě se setkáte s tolika příklady! A často to vede k dost zajímavým omylům. Někdy dokonce i ve vědeckých kruzích.  Co to vlastně konvergentní evoluce je?  Představte si, že vy a váš kamarád oba milujete plavání, ale žijete každý v jiné části světa. Vy trénujete v bazénu a váš kamarád v oceánu. Časem se oba v plavání opravdu zdokonalíte a začnete používat podobné pohyby - kopání nohama a tempa rukama - i když jste se nikdy navzájem nekopírovali. Něco podobného se děje v přírodě - a říká se tomu právě konvergentní evoluce. Různí živočichové žijící na různých místech přijdou na stejné triky, aby přežili. Přizpůsobí se stejným podmínkám, ať už je to prostředí nebo potrava. Podívejme se na pár příkladů: Netopýři (savci) a motýli (hmyz) oba přišli na to, jak létat, ale úplně jiným způsobem! Mravenečníci v Jižní Americe a luskouni v Africe a Asii a hrabáči v Africe mají všichni dlouhé jazyky a prodloužené čenichy, protože jedí totéž - ...

Sloni jsou úchvatná stvoření. O jejich chobotu, klech, mohutných nohách či jedinečných orgánech by se daly psát celé články – a rozhodně se jich v budoucnu dočkáte. Dnes se ale ponoříme do o něco jemnějšího a tajemnějšího tématu - podíváme se na sloní rozmnožování. Rekordní březost – trpělivost, která přináší ovoce Sloní námluvy jsou samy o sobě kapitolou hodnou vyprávění. Samec musí často přesvědčit samici o svých kvalitách během náročného a promyšleného rituálu námluv. Když však uspěje, nastává něco, co sloni zvládají lépe než jakýkoliv jiný savec na světě – čekání. Slonice totiž drží rekord v délce březosti. Březost trvá u slonů neuvěřitelných 18 až 22 měsíců. Ano, téměř dva roky! Pro srovnání, i velryby čekají mláďata „pouze“ 17–18 měsíců. Toto období je nejen fascinující, ale také neuvěřitelně náročné. Slonice potřebují během těhotenství spoustu energie, živin a klidného prostředí, aby zajistily zdravý vývoj svého mláděte. Narození obra – příchod na svět Jakmile uplyne dlouhá doba...

 Tak co jste říkali na epizodu o vombatovi? Pokud jste si ji užili a chcete si z ní odnést co nejvíce, připravil jsem pro vás stručné shrnutí a nejzajímavější informace. Můžete si ho vytisknout a na druhou stránku si pak napsat doplňující poznámky. CO nejvíc zaujalo na vombatech vás?  Dejte mi vědět v komentářích :) Filip Shrnutí epizody Prostor pro vaše poznámky

Právě nahrávám novou epizodu podcastu na zítřek, ve které se společně vydáme až do Tasmánie za roztomilými vombaty. Aby byl váš zážitek ještě kouzelnější, připravil jsem pro vás další nádherné omalovánky. Je jen na vás, jestli se rozhodnete držet skutečné předlohy, nebo necháte fantazii volný průběh a dáte prostor celé své sbírce pastelek. Hlavní je zpomalit, na chvíli vypnout a užít si chvíli tvoření při poslechu nového dílu 🎨 Budu moc rád, když mi pak své výtvory pošlete na Facebook – těším se, až uvidím, jak dáte vombatům vyniknout :) A děkuji Kateřině Pelechové za zpracování omalovánek! :) Filip 

Zimy jsou možná v poslední době mírnější, a letošní zima byla dokonce překvapivě teplá. Přesto se občas teploměr dostane pod nulu, a my si musíme navléknout další vrstvy oblečení. Co si budeme povídat, bez teplé bundy a čepice se ten mráz přeci jen zvládá o dost hůř.  Naši psi na tom bývají o něco lépe – díky husté srsti. A ti choulostivější dostanou stylový obleček. Ale co zvířata v přírodě? Jak zvládají zimu, když nemají možnost sáhnout po teplé péřovce? Zvířecí strategie na přežití zimy Divoká zvířata mají různé triky a strategie, jak zimu přečkat. Některá si nechají narůst pěkný, teplý zimní kožich. Srst savců je tvořená dvěma druhy chlupů: delšími pesíky, které jim propůjčují charakteristickou barvu, a kratšími spodními chlupy, které tvoří podsadu. Právě tahle podsada je v zimě hustší a delší, což zajišťuje zvířeti tepelnou izolaci. Funguje to tak, že chlupy zachytávají u pokožky vrstvu vzduchu ohřátou tělem. Třeba lišky, divočáci nebo srnci tak mohou být aktivní i během zimní...

Pelikán je jedním z těch ptáků, které si díky jejich charakteristickému vzhledu a ikonickému zobáku s vakem opravdu nespletete. Tento vak se proslavil nejen v přírodě, ale i v různých animovaných filmech a seriálech. Bohužel, tam bývá jeho funkce často vykreslena nesprávně. Podle animáků pelikán loví ryby do svého vaku, kde si je následně uchovává na horší časy, nebo je přenáší - jako by jeho vak fungoval jako jakási kapsa nebo batoh. Skutečnost je ale trochu jiná. S lovem ryb to tvůrci filmů vystihli správně – pelikán opravdu využívá svůj zobák jako podběrák. Ovšem na skladování nebo přenášení ryb tento vak rozhodně vhodný není. Pelikání vak je fascinující díky své neuvěřitelné roztažnosti – dokáže pojmout až 13 litrů vody. Abychom si to představili, vezměte si příště v obchodě do rukou balení šesti dvoulitrových lahví Coca-coly. Je to pěkně těžké a objemné. A pelikán by k tomu mohl ještě přihodit litr navíc a všechno to nacpat do svého vaku! Ale jen na chvíli. Jemná tkáň vaku je sice...

Když uslyšíme slovo vačnatec, většinou si jako první vybavíme klokana. Hned za ním nás možná napadne koala, a ti znalejší přihodí ještě vombata nebo ďábla medvědovitého. Všechno to jsou obyvatelé Austrálie nebo Tasmánie, takže není divu, že právě tyto oblasti považujeme za kolébku těchto neobvyklých savců. Jenže… co když vám řeknu, že pravé kořeny vačnatců leží úplně jinde? Abyste je objevili, musíte se vydat na druhý konec světa – do Ameriky. Vědci se domnívají, že vačnatci pocházejí právě odtamtud. A že ti původní vypadali jako dnešní vačice – drobní savci, kteří jsou často opomíjeni, a to zcela neprávem. Ačkoli mají „vak“ přímo ve svém názvu, málokdy si je při zmínce o vačnatcích vybavíme. A to je škoda. První vačnatci se na Zemi pravděpodobně objevili už v období pozdní křídy, tedy před asi 100 miliony let. Tyto prapůvodní druhy se vyvíjely a diverzifikovaly v oblasti dnešní Jižní Ameriky. Některé linie se pak vydaly na cestu kolem světa – putovaly přes kontinentální mosty (včetně ...

Když v zoo vidíme v zimě venku lední medvědy, tučňáky nebo třeba soby, ani se nad tím moc nepozastavíme. Proč taky? Tahle zvířata k zimě doslova patří. Ale co takový vombat, ďábel medvědovitý nebo někteří klokani? Jak ti to tady v zimě zvládají? Když se řekne slovo Tasmánie, asi málokdo z nás si představí sněhovou pokrývku nebo teploty spadající pod nulu. A přeci... Tasmánie je ostrov u jižního pobřeží Austrálie, vzdálený asi 250 km. Oproti pevninské Austrálii má Tasmánie relativně chladné podnebí. Možná to zní překvapivě, ale podobně jako střed Evropy (a tedy i Česká republika) spadá Tasmánie do mírného podnebného pásu. Jen s tím rozdílem, že leží na jižní polokouli. To znamená, že roční období jsou tam obrácená – léto je od prosince do února, zima pak v červnu, červenci a srpnu. A právě během tasmánské zimy mohou teploty klesat pod bod mrazu, přičemž na nejvýše položených místech ostrova se objevují i vydatné sněhové srážky. Zvířata žijící na Tasmánii jsou tedy na zimu docela zvyklá....

  Dnes se na internetu často setkáte s nějakými vtípky, které vyobrazují Austrálii v podstatě jako peklo na zemi. Jako místo, kde je jedovaté nebo jinak nebezpečné úplně všechno. No on k tomu asi i existuje důvod - jedovatí hadi, hmyz i savci, obří pavouci, krokodýli ve skvělé kombinaci se žraloky... Ale věřte tomu, že oproti Austrálii, se kterou se setkali první lidé na tomto území před nějakými 65 000 lety, je to dnes jen slabý odvar. Nevěříte? Tak se společně podívejme na pár druhů, které jsem pro dnešní článek vybral. Diprotodon optatum Dobře, hned tenhle první druh není nijak jedovatý, asi ani nemá smrtící špičáky. A pro někoho možná bude vypadat i roztomile, nebo přinejmenším neškodně. Nenechte se ale zmást. Diprotodon byl největší doposud známý vačnatec. Tenhle sympaťák měl na výšku téměř dva metry a vážil ke třem tunám. Asi jako dnešní nosorožec nebo hroch. Byl to sice býložravec, ale potkat se s rozzuřeným jedincem nebo snaha Diprotodona lovit mohla taky skončit přinejlepš...

Líbila se vám výprava do světa madagaskarských šelem? 🦊  Od fosy až po fanaloku - tihle unikátní obyvatelé čtvrtého největšího ostrova na světě jsou stejně tajemní jako pozoruhodní.  Abych vám pomohl ponořit se do jejich života ještě hlouběji, připravil jsem pro vás zdarma shrnutí se všemi klíčovými informacemi z tohoto dílu a několika dalšími zajímavostmi, které si určitě nenechte ujít! 🔗 TIP: Podělte se o tohle shrnutí s dalšími nadšenci do divoké přírody! A tady máte ještě přehled druhů zmíněných v epizodě:

Taxonomie je vědní obor, který se zabývá tříděním organismů do biologických kategorií podle jasně stanovených pravidel. A rozhodně to není nic jednoduchého – ani pro studenty, kteří se ji učí, a už vůbec ne pro odborníky, kteří se jí věnují na profesionální úrovni. Jsou to právě oni, kdo rozhodují, do jaké kategorie bude daný živočich či rostlina na základě těchto pravidel zařazen. Tento obor se neustále vyvíjí a zdokonaluje. S příchodem moderních technologií, zejména analýzy DNA, dochází k řadě změn: některé druhy se přesouvají do nových rodů, z poddruhů se stávají druhy a naopak. Někdy dokonce zcela přehodnocujeme celé taxonomické skupiny. Ale taxonomie není jen věda o současném třídění, ale také obor plný fascinujících příběhů z minulosti. Jedním z nich je příběh o skupině zvířat známé jako chudozubí . Ti dnes zahrnují (téměř výhradně jihoamerické) savce, jako jsou mravenečníci, pásovci a lenochodi. Dnes víme, že jde o jednu ze čtyř hlavních vývojových linií placentálních savců. Nic...

Již tuto neděli se ve zbrusu novém díle podcastu ponoříme do okouzlujícího světa madagaskarských šelem!  Od elegantní galidie po světoznámou fosu - madagaskarské šelmy jsou vskutku unikátní skupinou savců. A aby byl váš zážitek z poslechu ještě výjimečnější, mám pro vás další kreativní lahůdku! 🖍️ Stáhněte si tyto dvě exkluzivní omalovánky - na jedné je galidie a na druhé puchol - dva významní zástupci čeledi. Vytiskněte si je, vezměte si své oblíbené pastelky a dejte těmhle šelmičkám vyniknout, zatímco si budete vychutnávat epizodu!

Dnes vám představím elegantní šelmičku z Madagaskaru. Jedná se o galidii proužkovanou . Pokud jste o ní ještě neslyšeli, nezoufejte. Jednak rozhodně nejste sami, jednak se s ní dnes seznámíte. Galidie proužkovaná patří mezi madagaskarské šelmy. Je to endemit - to znamená, že nikde jinde na světě ji nenajdete. Na první pohled zaujme svým zbarvením - srst je krásně červenohnědá a ocas proužkovaný . Galidie váží méně než kilo a dlouhá je okolo 30 cm, jedná se tedy o šelmu spíše menších rozměrů. Vzhledově by vám mohla připomínat lasici, ale pravdou je, že madagaskarské šelmy jsou spíše příbuzné promykovitým - promykám, mangustám nebo surikatám.  Galidie proužkovaná obývá lesnaté části ostrova. Je to šelma aktivní přes den a většinou sólový hráč, i když někdy mohou tvořit menší skupinky. Pohybuje se hlavně po zemi, ale problém jí nedělá ani šplhání na stromy nebo plavání. V noci si pak zaleze buď do zemní nory, nebo do stromové dutiny.  Tyto šelmy jsou teritoriální a své území s...

Připravuji si scénář k nedělní epizodě a když už jsem v tom, rozhodl jsem se s vámi sdílet pár nových poznatků. Možná ne nových pro vědu, ale alespoň pro mě. Snad i vám budou připadat přinejmenším zajímavé.  Při čtení studií a dalších odborných textů se často setkáme s různými pojmy, které zní nesmírně vědecky...a u kterých si vždy nejsme jisti významem. A pozor, někdy ani vyhledání pojmu ve slovníku (papírovém nebo online) nemusí pomoci. Víme pak třeba, co daný pojem znamená, ale ještě je tu problém s tím, představit si to v praxi.  Pro mě byl nedávno nový pojem monofyletismus . Když si na internetu vyhledáte definici, zjistíte, že toto slovíčko popisuje skupinu organismů, která má společného předka. Dobře, uznávám, že tady si asi dokážete docela dobře představit i v praxi, co to znamená.  Srovnání: monofyletismus = žlutá, polyfyletismus = červená, parafyletismus = modrá Přesto zde uvedu takovou menší metaforu, která mi moc hezky pomohla celý pojem chápat: Představte si,...

Když se řekne „madagaskarská šelma,“ většině z nás se asi vybaví fosa. A proč taky ne? Je to hlavní padouch ve filmu Madagaskar a přiznejme si, kdo by si nezapamatoval ikonickou hlášku: „Fosa hlad, fosa žrát.“ Nedávno jsem se ale rozhodl zjistit o těchto šelmách něco víc. A co mě hned překvapilo? Madagaskar je domovem rovnou 10 jedinečných druhů šelem! Fosa je sice největší a nejznámější, ale rozhodně by neměla zastiňovat ty ostatní – i ony si zaslouží naši pozornost. Proč? Už jen proto, že tyto šelmy nenajdete nikde jinde na světě. Jsou výlučně madagaskarské, opravdoví endemiti. A podobně jako u lemurů se evoluce na tomto izolovaném ostrově opravdu vyřádila. V minulosti byly madagaskarské šelmy řazeny mezi kočkovité, cibetkovité nebo promykovité, ale dnes mají svou vlastní skupinu. Jsou totiž úplně unikátní. Pojďme si některé z nich krátce představit: Galidie proužkovaná (Galidia elegans) – drobný tvor připomínající promyku, s výrazným kroužkovaným ocasem a krásnou červenohnědou srstí...

Právě vychází nový díl podcastu Svět pod lupou. A vy se v něm seznámíte s tasmánským čertem, tvorem stejně jedinečným jako nepochopeným a bohužel ohroženým. V tomto díle se ponoříme do světa těchto ikonických vačnatců a poznáme je blíže.  🌟 Co v novém dílu najdete? Čím se ďábli medvědovití živí a jak žijí. Jak je příroda vybavila pro přežití v tasmánské divočině. Jakým problémům čelí a proč se dostali na seznam ohrožených druhů 🎧 Poslechněte si celou epizodu nyní zde ! 📄 Bonus pro naše posluchače Připravil jsem pro vás stručný přehled o ďáblech medvědovitých, který si můžete zdarma stáhnout! Tento informační list je ideální pro studenty, pedagogy nebo kohokoli, kdo se rád učí o divoké přírodě, a shrnuje klíčové body z podcastu v praktickém formátu, který si můžete vytisknout. Filip

Už zítra si budete moci poslechnout novou epizodu podcastu, tentokrát věnovanou fascinujícím ďáblům medvědovitým. Dotkneme se jejich unikátní biologie, historie ohrožení i zásadního problému, kterému dnes čelí: infekční rakovině obličeje. Tento fenomén je natolik zajímavý, že stojí za hlubší rozbor. Tak pojďme na to – nejprve však malý exkurz do historie. Historie ohrožení ďáblů Ďábli medvědovití dnes patří mezi ohrožené druhy, ale jejich problémy začaly už v 19. století. Tehdy byli považováni za škůdce – údajně útočili na domácí ptactvo a farmáři věřili, že loví i ovce - a to ve smečkách. Tato představa vznikla zřejmě kvůli tomu, že ďábli byli často spatřeni u mrtvých ovcí, na kterých hodovali. Ve skutečnosti jsou však samotářští a smečky netvoří. To, že se sejdou u většího zdroje potravy, je pro ně přirozené chování. Cílený lov vedl k drastickému poklesu jejich populace a situace se dostala až na kritickou mez. Tento tzv. bottleneck efekt (genetické zúžení populace) bude v našem příb...

Zajímalo vás někdy, jaké to je být tasmánským čertem? Ne, nemusíte křičet na sousedy nebo zkoušet ohlodávat kosti, abyste to zjistili. Místo toho se ke mně připojte už tuto neděli v dalším díle podcastu, kde se ponoříme do fascinujícího světa těchto drsných vačnatců! A aby byl váš zážitek z podcastu ještě zábavnější, mám pro vás něco speciálního. Níže najdete dvě omalovánky tasmánských čertů ke stažení. Je jen na vás, zda se raději budete držet přírodní palety, nebo se vyřádíte v duhových barvách. Vybarvujte, zatímco trochu vypnete, odpojíte se od všudypřítomného shonu a spěchu, a necháte svou kreativitu volně plynout při poslechu podcastu. Pro malou inspiraci přikládám fotografii skutečného tasmánského čerta. Věřte mi, jsou mnohem roztomilejší, než napovídá jejich jméno - ale zase na druhou stranu si úplně nepředstavujte, že jsou to kdovíjací mazlíci! Tak si vezměte své oblíbené pastelky, v neděli si nalaďte podcast Svět pod lupou a pojďme se společně učit, smát a vybarvovat tyhle tas...